Magie

Magie je dnes velmi široký pojem používaný v různém kontextu, v různých souvislostech a rozličných významových odstínech. Často si již ani neuvědomujeme, že hovoříme o magii, nebo že se původně jedná o ezoterickou vědu. Magie je velmi mnoho druhů a v určitém smyslu používá magické praktiky každý z nás. Ale začněme pěkně od začátku...

Na celém světě, po všechny časy, existují v zásadě pouze dva druhy lidí - jedni jsou věřící a druzí vědoucí. Vědění, to je praktické poznání, jež dává člověku skutečnou moc. Moc! Už pouhé to slovo vyzařuje sílu, vzbuzuje respekt. Ze sanskrtu pochází slovo maha - महा, tedy "veliký", "skvělý", podobně jako v staroperštině, kde maguš - مجوس byl "kněz", "čaroděj". Taktéž v latině slovo magnus znamená "velký", v řečtině pak megas - μέγας, z čehož patrně vznikl výraz mageia - μαγεία neboli magie.

Magie je mnohými lidmi pochopitelně dávána na roveň se šamanismem a čarodějnictvím. Jinými je však chápána jako určitý druh náboženství, který souvisí se snahou ovládat přírodní síly, jež překračují momentální poznání společnosti. Hermetický náhled pokládá magii za pozůstatek dávné vědy. Magii lze na každý pád považovat za vědění nebo schopnosti, znalost tajemných sil a umění ovládat je, tedy za schopnosti, které běžný člověk snad kdysi dávno měl, ale v průběhu věků je postupně ztratil.

Opravdová magie je nejvyšší ezoterickou vědou. Jako taková si klade za cíl naučit se ovládat přírodní zákony, přičemž k tomuto cíli používá prostředků, které jsou z dnešního vědeckého hlediska často nepotvrditelné anebo přímo mu odporující. V průběhu dlouhé historie bývá magie vesměs naukou určenou úzkému okruhu zasvěcenců, kteří své učení předávali pomocí různých rituálů a složité symboliky.

Rozdělení magie na tzv. bílou a černou se odvíjí nikoliv od způsobů praxe nebo druhů síly, nýbrž od cíle či účelu, za jakým je magie praktikována. Magická síla je tedy v zásadě neutrální. To, jestli je použita v pozitivním nebo negativním smyslu, záleží vždy na vůli člověka.

Nyní se ještě krátce podívejme na to, jak je magie vnímána v průběhu dějin.

Starověk

Praktikování magie bylo velmi silné již před vznikem dnes známých náboženství. Po jejich rozšíření se magie stala součástí náboženských a mytologických systémů prakticky ve všech starověkých říších. V tomto období se obecně věřilo, že magie stojí nad vědou. Pomocí různých magických rituálů a formulí se léčilo, magie ovlivňovala zakládání nových měst a celkově zasahovala do života. Podle hermetiků byla však magie vždy především ezoterickou naukou, která vesměs usilovala o styk s bohy. Budeme-li na magii nahlížet v tomto smyslu, pak za obecně nejznámější mágy tohoto období lze považovat Achnatona, Mojžíše, Zoroastera, Lao-c'a, Šákjamuniho nebo Ježíše, kteří jsou dnes známí jako velcí zakladatelé náboženství, přestože to zřejmě nebylo jejich vlastním záměrem. Většina mágů však dosahuje jen velmi omezených kontaktů s Božstvím, pokud vůbec nějakých, a soustředí se na ovládnutí nižších duchovních nebo obecně přírodních sil. Naproti tomu tito mudrci či mystikové, kteří byli ve spojení s Nejvyšším, se od nízké magie (či obecně od ezoteriky) distancovali.

Již v tomto období (jak lze usoudit z nejstarších řeckých, egyptských a mezopotamských literárních památek) se magie používala několika způsoby. Praktičtí mágové tak využívali vyřčení magické formule, čarodějné hůlky, nebo jiné rituální nástroje. Dále se lze setkat s používáním symbolů, které vyvolají myšlenku, jež pak dále působí (v neposlední řadě se již v této době lze setkat s magickým kruhem, který měl ochrannou funkci).

Středověk

V raném středověku magie a víra v ní přežívala především v nekřesťanském světě. S rozmachem křesťanských dogmat se magie omezovala na démonologii a vyprávění o zázracích, které církev připisovala svatým. Ve 13. století však došlo k popularizaci astrologie, která měla značný vliv na některé pozdější ezoteriky.

Výraznější rozvoj hermetizmu začal pak v renezanci, na níž měly značný vliv i myšlenky novoplatónizmu, který měl k magii blízko. V této době se opět prosazovala myšlenka, že magie je vlastně praktickou metafyzikou. S novoplatónizmem se do evropského myšlení dostaly prvky tzv. egyptské magie, které byly později obohaceny východní mystikou. Až do baroka patřila magie mezi seriózní vědy.

V období baroka objevila věda nutnost pátrat po příčinách přírodních jevů ve hmotě, což vedlo k rozkolu mezi magií a přírodními vědami, neboť jedním z důležitých aspektů magie zůstala víra v duchovní podstatu světa. Následný rozvoj přírodních věd postupně vedl k oslabení zájmu o magii.

Novověk

K obnovení zájmu o magii došlo v 19. a 20. století. V tomto období však magie v chápání široké veřejnosti splynula s kouzelnictvím, kdy mág je vnímán jako temná bytost, černokněžník, a jako taková se odrazila ve fantasy literatuře, ve filmu či ve světě počítačových her. Lidí praktikujících magii bylo a v současnosti stále je velmi málo, zájem se tak spíše soustředí do zkoumání energií jako fenoménu (s množstvím směrů a úrovní) než do skutečné magické praxe.

V dnešní moderní době zažíváme informační revoluci díky moderním sdělovacím prostředkům, především díky velkému množství vydávaných knih a také díky internetu. Na přelomu tisíciletí, došlo též k veřejnému odtajnění všech ezoterických nauk. Nikdo tak dnes není odkázán k nevědomosti, vědění může získat každý, kdo opravdu chce. Navzdory tomu však zůstává většina lidí ve své povrchnosti v podstatě stále ještě do značné míry pouze věřícími, místo aby se stali skutečně vědoucími.