Inspirace

Inspirace – další cizí slovo, které běžně používáme, aniž bychom rozuměli jeho významu. Většinou chápeme inspiraci jako hledání nových typů oblečení, jako rady co a jak uvařit nebo jako doporučení třeba na příští dovolenou... Chcete tip? Tohle není skutečná inspirace.

V běžné řeči znamená inspirace podnět, myšlenku nebo nápad, ani ne původní, spíše odněkud převzatý: „...inspiroval se u toho a toho“. O autorech a věcech, které v tomto smyslu podněcují tvořivost, říkáme, že jsou inspirativní. U skutečné inspirace jde ale o mnohem víc. Slovo samo pochází z latinského inspirare a znamená "vdechnutí", přeneseně "vnuknutí". A dech, to je proces udržující posvátné spojení ducha a těla, během kterého dochází jak k dávání, tak i k přijímání a to nejen kyslíku či jiných plynů. Jde o duchovní dění, o koloběh energie a výměnu informací.

Vdechnutí. Zdá se to podivné, ale že podstatou dechu je duch, to je nakonec slyšet už jen ze slova samého a nejen v češtině. Např. německy se dech řekne atem a ne náhodou v sanskrtu atman - आत्मा znamená duši, závan dechu, ducha. Anglické spirit - duch a latinské spiritus - dech jsou opět prakticky totožné. Avšak když se zamyslíme trochu hlouběji, zjistíme, že dech je nejen základní životní funkcí, že s prvním nádechem se rodíme a s posledním výdechem umíráme, ale že dech je také zřetelným projevem ducha v průběhu života – dum spiro spero neboli "dokud dýchám, doufám", jak praví klasik. Pokud jsme zaskočeni, lapeme po dechu, když se zlobíme, hlasitě funíme. Lekneme-li se, zatajíme dech, omezuje-li nás něco, těžce se nám dýchá, jsme-li svobodní, můžeme zase volně dýchat. To vše proto, že duch se v těle dechem projevuje.

Inspirace je tedy duchovním procesem vdechnutí, "vduchnutí" informace, myšlenky. Zprávy o božském vnuknutí se vyskytují už u starozákonních proroků, ale i křesťanská teologie označuje pojmem inspirace božský původ bible jako Božího zjevení. Ve vztahu k umělcům a zejména k básníkům chápeme pojmem inspirace údiv posluchačů nad tím, co dokáže básník vyvolat jen prostřednictvím slov, řeči. Ale i umělci sami často vyjadřovali zkušenost „nápadu“, nečekané myšlenky, kterou si nevymysleli, nýbrž která je „přepadla“, případně i pronásledovala. Na tom je založena romantická vize múz nebo génia, díky starým Řekům známých polobožstev, která lidem přinášejí a „vdechují“ myšlenky. Podobně jako věštci pokládali se i umělci někdy za pouhé mluvčí nadlidské inspirace.

"Nikdo nikdy nedosáhl velikosti bez dechu božské inspirace." Cicero

Proto chcete-li vyřešit nějaký problém nebo jen hledáte odpověď na důležitou otázku, naučte se hledat inspiraci nejen okolo sebe. Je velmi důležité, naučit se otevřít té skutečné, tedy duchovní inspiraci. Pěstujme vědomství a inspirace se dostaví ;-)