Češi nebo Bohémové?
Jsem Čech. Co ale znamená to slovo? Co vlastně jsem? Na co mám být hrdý? Čeho si mám vážit? K jakému ideálu usilovat? Co je to ten "Czech"?
Národní hrdost
Pokud má být člověk úspěšný, nesmí mu chybět pravé sebevědomí. To je vcelku známá věc. Nemyslíme tím nějakou přehnanou namyšlenost nebo sebestřednost, ale skutečné sebe-vědomí, vědomí sebe sama, poznání vlastních schopností i nedostatků, možností i omezení.
Dobrý psycholog vám řekne, že k silnému sebevědomí přispívá dobré rodinné zázemí. Nejde tu však pouze o kvalitní a láskyplnou výchovu našich rodičů jakkoliv je podstatná. Jde tu také o naše povědomí o příslušnosti k rodině a její historii, reputaci, dobrému jménu...
Nejinak je tomu s národní hrdostí. V dnešní globalizované době máme pocit, že národní uvědomění je přežitek. Ale není to pravda. Například ve válkách a bitvách byla otázka národní hrdosti vždy velmi důležitá, neboť dostatečně sebevědomí a silní vojáci hrdí na svůj národ bojují lépe a své spojence či bratry nezradí.
Také máte pocit, že naše národní hrdost je ta tam, že naše sebevědomí je na nule? Češi, mají-li jako národ do budoucna přežít, potřebují nutně najít své kořeny. Podívejme se na příklady některých úspěšných národů, abychom si uvědomili souvislosti.
NOMEN OMEN - Jména sebevědomých národů
Němci byli v dějinách Evropy posledních dvou tisíciletí vždy velmi výrazným národem. Jaké mají národní uvědomění? Němec sám sebe nazývá Deutsch (dojč) a svou zemi Deutschland (dojčland).
Deutsch ale znamená "lid" nebo "kmen". Lidé, kteří sami sebe a své bližní nazývají lidmi, si bytostně uvědomují svoji lidskou duchovní podstatu. Nejsou to zkrátka žádní barbaři či břídilové od někud.. Jsou to lidé, tedy tvorové inteligentní, vnímaví, srdeční a schopní se učit a rozvíjet. A oni to vědí.
Rusové jsou další obrovský a výrazný národ, tentokrát východně od nás. Rus sám sebe nazývá pусский (ruskij) a svou zemi Россия (rasíja). Je více teorií o původním významu tohoto jména, ale podle Valerije Sinelnikova se jedná o totožný kořen slov Etrusk, Rusín, Bělorus atd. Název Россия, který je velice starý a má zřejmě vztah ke světelnému božstvu Ra tak opět napovídá jeho nositelům, že jsou duchovními tvory s úzkým vztahem ke Světlu. A mnozí si to uvědomují.
Zcela jinou kapitolou jsou pak sebevědomí Američané, kteří jsou potomky přistěhovalců z různých zemí a různých národů a nazývají se dnes po jedné z mála věcí, která je všechny spojuje, tedy po své zemi North America, čili Americans (emérikens), tedy prostě "Američané". Ale i přesto, že jejich identita je spojena s takto čistě pozemským pojmem, pomohlo jim to často k jejich semknuté oddanosti, národní hrdosti i k úspěšnosti ve vědeckém a technickém ohledu. V čem jsou Američané spíše nechvalně známí, je jejich sklon k občanským válkám, stejně jako zvyk řešit globální politické potíže válečnou silou. Možná vás v této souvislosti překvapí, že význam italského jména Amerigo (americký kontinent získal své jméno podle slavného mořeplavce Ameriga Vespucciho) je "udatný válečník", nebo ten, který "vždy usilovně válčí". Přejme jim i nám, aby bojovali vždy za správnou věc a správnými prostředky.
Dalším příkladem mohou být hrdí Číňané. Ti se sice podobně jako Američané oficiálně nazývají Zhongguoren (čung-kuo-žen), což znamená "Středozemňané", podle své země Zhongguo (čung-kuo) tedy "Říše středu", a myslí se tím všichni obyvatelé Číny bez ohledu na národnost včetně Mongolů, Tibeťanů apod. - a ano, být obyvatelem Říše středu neboli "Pupku světa" by samo o sobě mohlo být dostatečným zdrojem určité hrdosti. Přesto je potřeba dodat, že etnický Číňan se označuje jako Han (chan), což znamená "muž", potažmo opět "člověk". A vědomí si své hluboké lidské podstaty dává nositeli takového jména skutečnou duchovní sílu! Proto jsou Číňané jedním z národů s nejdelší historií, který po každém pádu je schopen vždy znovu povstat a dále se vyvíjet. Toho jsme nakonec v posledních desetiletích očitými svědky.
Co znamená Čech?
Jestliže jsme si právě na několika příkladech ukázali, jak příslušníci velkých a silných národů vnímají (ať už vědomě nebo podvědomě) svůj původ, svou příslušnost neboli identitu, otevírá se nám otázka, jak vnímáme svoje kořeny my sami? Může nám naše národní označení "Češi" být zdrojem sebevědomí, hrdosti nebo morální síly?
Přátelé, řekněme si to na rovinu - nikdo na světě neví jistě, co jméno Čech opravdu znamená! Existují sice různé teorie, ale jistý si není nikdo. A hlavně to nevíme my, obyčejní řadoví Češi! Ani pověst o praotci Čechovi, kterou známe ze svých školních let, nám v tom příliš nepomáhá.
A nyní si položme otázku - může si člověk vybudovat pravé sebevědomí, může cítit hrdost, může najít vnitřní oporu a pramen své duchovní síly, když ani neví kým je a co vůbec znamená jméno, kterým se nazývá? Žel nikoliv! Mnohem snáze se takový člověk bude považovat za nulu, za "nicku" mezi ostatními. A to bychom opravdu neměli dopouštět! V tom nám naši rodiče, školy i
vládci zůstali velmi dlužní. Navíc při hlubším zkoumání této otázky zjistíte, že je to dokonce záměr! Jedná se o cílené oslabování naší duchovní síly! Někomu totiž velmi záleží na tom, abychom zůstali slabí..! Ale zpátky k tématu.
Jedna z teorií
Etymologicky je jméno Čech spojené s kořenem čel-. Tento kořen máme v českých slovech čeleď, člověk (slovinsky, polsky, srbsky, bělorusky a rusky čelavek). Je tu předpokládaný kořen kel/kol- (srov. pokolení, koleno). Původní význam tohoto kořene je "rod". A tak "stát v čele" vlastně znamená "stát v rodu" nebo "být urozený". Slovanských dokladů (člověk, čeleď, člen, pokolení) máme dost k tomu, abychom mohli předpokládat, že jméno utvořené z kořene čel- s domáckou příponou -chь mělo význam "člen rodu", "našinec".
Zdá se vám ještě stále, že je zvláštní takto se nazývat? Uvědomte si, že mnohé společenské skupiny se nazývaly prostě "lidé". Je jich dost, nejen ti Eskymáci (Innuit = lidé), nejen bantuští černoši (Bantu = lidé), nejen lidé národností na nižším stupni kulturního vývoje. Vzpomeňme na výše zmíněné Číňany, Rusy nebo Němce (jméno Deutsch se odvozuje od diutisc s významem "popularis, gentilis, vulgaris"), atd. Ve skutečnosti je to docela přirozené. V dávných dobách byli obyčejně označováni lidmi jen výjimeční lidé, ryzí osobnosti, urození lidé, a to především lidé vlastního kmene či rodu. Ostatní se nazývali jinak, velmi často potupně. Tak kmen Innuit byl nazýván indiánskými sousedy Aškimeg (prý "jedlíci masa") a právě tak Deutsche byli nazýváni našimi předky Němci - t. j. lidé němí, neznalí jazyka (na rozdíl od všech ostatních sousedů - Poláků, Slováků, Ukrajinců..., se kterými si přirozeně rozuměli).
A ještě na podporu uváděné etymologie jména Čech: toto jméno v předpokládaném významu "člen rodu" máme nepřímo doloženo. Etymologický slovník uvádí slovinské čeh ve významu "hoch", "chlapec ve stáří 10-15 let", a dále ve významu "pastevec" (viz Pleteršnik-Wolf, Slovensko-nemški slovar). Je tedy nejvýš pravděpodobné, že hoch mezi 10-15 lety bývá pastevcem, a tedy význam "chlapec", "člen rodiny" je prvotní (srov. též stč. čeleď = děti). A jak jinak bychom odvozovali toto slovo, ne-li od kořene čel-?
Další zajímavostí je výraz "čelo", který označuje tu část hlavy, v jejímž středu se nachází centrum duchovního zření, tzv. "třetí oko". A podobně jako dnes rádi říkáme, že je "oko - do duše okno", tak naši předkové věděli, že naše čelo je výrazem ducha, tedy člověka, čelověka.
Čech je tedy podle této teorie "člen rodu", "potomek" nebo "náš člověk", "našinec", případně "urozený" a "stojící v čele"! To samo o sobě by bylo skvělé, kdybychom si toho byli alespoň zčásti vědomi! Tak tomu ale zdaleka není. Zkuste se do tohoto významu ponořit a uvidíte, jak vás to vnitřně posílí. A pokud ano, snažte se toto vědomí posílat dál mezi své přátele.
Češi nebo Bohémové?
Možná právě proto, že jméno Čech je dnes většině lidí naprosto nicneříkající, někteří se cítí být mnohem více Bohémy. Bohemian, obyvatel země Bohemie, která se odedávna nazývala Boiohaemum
(neboli země rodu Bójů, našich dávných předků), se jim zdá pojmově obsažnější, srozumitelnější, půvabnější a možná i původnější.
Podle naučných slovníků je jako "bohém" označován bezstarostný člověk, umělec a volnomyšlenkář, což nezní tak špatně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ovšem Bohém je jistě i něco více. Je to člověk s hlubokým osobním vztahem k Bohu, kterému je však natolik cizí přijímat jiného člověka jako duchovního prostředníka či zprostředkovatele ryze osobní, vnitřní mystické zkušenosti, že se často raději označí za ateistu, než by přijal nesmyslné církevní dogma, které se příčí jeho srdci i rozumu. Bohém je možná svérázný, ale ryzí člověk.
Naše země se po politickém převratu koncem roku 1989, případně ještě lépe počátkem roku 1993, měla možnost nazvat Bohemie, ale naneštěstí se tak nestalo a je to velká škoda, jak ostatně někteří naši současní myslitelé poznamenávají, např. ZDE. Tím by se naše zdravé sebevědomí a národní uvědomění velmi posílilo. Takto na tom musíme zapracovat sami, každý sám za sebe. Existuje k tomu více způsobů a cest. Každopádně doporučil bych vám začít tím nejpodstatnějším. Nejprve musíme dosáhnout duchovního probuzení.
Pro začátek vám nabízím zdarma on-line kurz meditace, kterým můžete projít ZDE.
Ilustrativní video: povídání na téma původu našeho národa