Astrologie

Většina lidí zná astrologii jako publikování pochybných horoskopů v tisku, nebo jako ještě pochybnější pokusy o věštění budoucnosti. Pochybnou až směšnou či jinak diskreditovanou se přitom astrologie stala, jak jinak, jen díky ziskuchtivým diletantům, kteří prodávají své služby důvěřivým lidem, což se ovšem děje již po tisíciletí. Existuje ale také jiná možnost?

Co je to vlastně astrologie? Slovo astrologie pochází z řeckého astrologia - αστρολογία a v českém jazyce se překládá jako "hvězdoprava". Astrologové, tedy hvězdopravci, od nejstarších dob byli nočními tvory, protože podrobně zkoumali pohyby hvězd a planet, díky čemuž mohli popsat mnohé zákonitosti, opakované vesmírné děje, dávat je do vzájemných souvislostí, sestavovat kalendáře a podobně.

Astrologie bývá nazývána královským uměním. Proč? Protože ten, kdo toto umění ovládne, stane se pánem všeho dění jak na zemi, tak v duchovních úrovních! Tak vysokého poznání však ještě žádný astrolog nedosáhl, a tak se můžeme setkat jen s relativně lepšími a nebo horšími astrology. Kvalitních astrologů nikdy nebylo mnoho, a proto bývá často považována za pavědu či šarlatánství, bez ohledu na to, jak užitečná může ve své ryzí podobě být.

O užitečnosti astrologie vypovídá její dlouhá historie. Astrologii pěstovali ve starém Babylonu, v Egyptě a Číně. Pokročilými znalostmi v tomto oboru oplývali také Májové a Aztékové, dále v Perzii, v Řecku, v Arábii... Jednou z nejstarších a zároveň nejpropracovanějších astrologií je staroindická džjótiš - ज्योतिष, která je v současnosti opět stále více populární.

V Evropě dosáhla astrologie velkého rozvoje zejména v průběhu renezance. Středověkou astrologii založenou na zprostředkovaných překladech klasických astrologických spisů z arabštiny v té době obohatily přímé překlady ze znovuobjevených řeckých zdrojů. K významným osobnostem zabývajícím se astrologií té doby lze zařadit Michela Nostradama, jehož známá zakódovaná proroctví jsou předmětem výzkumů dodnes. Astrologii se v renezanci věnovaly i osobnosti, jež se proslavily zejména svými výsledky v oblasti astronomie, která se na přelomu 16. a 17. století začala z astrologie vyčleňovat. Významnými a úspěšnými astrology s řadou zajímavých astrologických výsledků tak byli Galileo Galilei či v Praze působící Tycho de Brahe a Johannes Kepler. Astrologii studoval a obhajoval na počátku 18. století i fyzik Isaac Newton. Od poloviny 17. století pak udržovalo západní astrologickou tradici především hnutí Rosekruciánů, jejichž úlohu udržovatele a pokračovatele astrologických výzkumů později převzalo Svobodné zednářství.

Ve 20. století astrologie prožila velký nárůst zájmu laické veřejnosti a to jak díky rozvoji masových sdělovacích prostředků (tisk, rozhlas, televize, internet apod.), tak i rozvoji informačních technologií, které umožňují ve velmi krátké době sestavit jakýkoliv horoskop s velkou přesností. Západní astrologie se rozvíjí nejen na evropském kontinentu, ale díky silné zednářské a pseudorosekruciánské ezoterické tradici také v USA. Tento „astrologický boom“ podpořilo též hnutí New Age, které starou západní tradici (často velmi násilně a protichůdně) propojilo s mnoha orientálními, indiánskými a pohanskými astrologickými systémy a vytvořilo poněkud nepřehlednou změť astrologického symbolismu a interpretačních metod.